|
20. 6. 2011
Rozhovor s výtvarníkem Alienjedna Zabýváš se malbou UV aktivním akrylem, v čem je odlišnost od běžných akrylových barev?Hlavní odlišnost tkví v tom, že barva pod UV zářením začne svítit. Její vlastností je to, že přijme pro lidské oko neviditelné UV záření, zpět ovšem odrazí světlo jiné vlnové délky, které už není v oblasti UV ale viditelného spektra. Fluoreskující barva přijme UV světlo, které má díky kratší vlnové délce fotony s větší energií a vydá světlo viditelné s delší vlnovou délkou. Díky tomu existují pestré barvy, které ve tmě „září“. Barevná paleta takových akrylových barev není nijak závratná, od bílé, žluté, červené, k zelené a modré + jejich kombinace, oranžová, fialová. Při práci s takovou barvou je třeba si uvědomit, že co se s ní natře, bude svítit. Jde tedy zjednodušeně o techniku opačného temnosvitu. Jak tedy pracuješ, ve dne, nebo dokonce v noci a jakou technikou?S UV aktivní barvou pracuji jedině v noci, kdy je hustá tma. Rozsvítím několik UV zářivek a vrhnu se na plátno, které mám připevněné na stěně. V roce 2005 jsem pořídil perfektní Airbrush Badger 360, který má nespornou výhodu v tom, že má horní i dolní plnění. Důvod byl jednoduchý, chtěl jsem vnést do malby lehkost a dokonalost přechodů do černé. Štětcem jsou totiž moc tvrdé. Postupem času jsem ale došel k pocitu, že jistá dávka surovosti a „špíny“ je potřeba pro jedinečnost a autentičnost obrazu. Přestal jsem tedy airbrush používat. Poslední 3 mé obrazy jsou celé štětcem. Štětec odkládám, až když jsem opravdu s obrazem spokojen, v tu chvíli mě také přestává bavit. Občas je konec v nedohlednu. Tvůj bodypainting je hodně originální, jak přesně ho vytváříš a jak dlouho trvá taková malba na tělo?Díky, malbu na tělo beru jako osobní rozvoj a posun v tvorbě, určitý odklon od malby na plátno. Maluji za použití airbrushe a několikrát měním barvu. Většinou mám předem připravenou skicu, kterou jen při malování upravím tak, aby seděla na daného člověka. Je to práce zdlouhavá a náročná jak na koncentraci, tak pro modelku, která musí stát jak solný sloup. Jako konečnou barvu používám černou, kterou stínuji. Vesměs se u složitějších maleb snažím vejít do 5 hodin. Slečnu pro leták ML2 jsem maloval odhadem 8 hodin.
 Jaká je tvá nejoblíbenější forma vyjádření, je vidět určitá roztěkanost ve tvé tvorbě. Co ti dává největší svobodu projevu – kresba, malba, digitální práce atd?Ano, zabývám se mnoha směry a vlivy. Zastávám názor, že u čehokoliv je třeba mít určitý přesah. Vědět a znát něco víc než jen to, co se očekává. To posléze funguje jako nesmírný motor kreativity, jistá spojení vedou k novým neobjeveným světům. To je v podstatě jeden z mých cílů – hnacích sil, objevovat nové a nepoznané, zkoumat a prozkoumávat, pátrat a přinášet z hlubin poklady. Velkou důležitost hraje noční práce za použití barev a materiálů, které ve dne ztrácejí své kouzlo. Svobodu projevu neřeším, bytostně rád tvořím cokoliv a jakkoliv. Nemám žádné nejoblíbenější techniky. Důležitá je vždy možnost zkoumání nových obzorů. Kde hledáš inspiraci, sny, vize? Inspiruje tě někdo konkrétní?Jsem hodně fascinován a ovlivněn rozvojem počítačů, mám rád kyberkulturu. Rád se obklopuji součástkami z různých vývojových etap. Sbírám elektronky, různé čipy, procesory. Nebude to trvat dlouho a celý internet ožije jako jedna velká umělá inteligence. Ze snů čerpat nemohu, žádné nemám. Někdo mi jednou říkal, že je to jen tím, že si je nepamatuji. U kresby tužkou se u mě vyvinula určitá forma automatizace, přijímání dat a jejich následné zobrazení na papír, poslední roky se snažím více zabývat tím, odkud tyto informace plynou, než co obsahují. Nepopírám ani vliv a ovlivnění osobnostmi dějin. Mám rád práce M. Medka, J. Švankmajera, W. Barlowa. Odmala obdivuji práce Františka Skály a Jaroslava Róny. Fascinují mě práce Jakuba Nepraše, stejně jako průkopníků MimoTV. Ovšem zdaleka nejzajímavější je Theo Jansen, jeho geniální pohybliví tvorové využívající pro pohyb energie větru jsou famózní ukázkou toho, že mezi vědou a uměním je velice tenká hranice. Andy Goldsworthy je také můj velký průvodce přírodní fantazií. Kam myslíš, že svou prací směřuješ?Dobrá otázka, nedovedu odhadnout. Neustále se snažím rozvíjet a posouvat dál hranice toho, co jsem schopen vytvořit. Nedávno proběhla Litoměřická muzejní noc v odsvěceném kostele Zvěstování P. Marie, kde jsem s několika přáteli realizoval multimediální instalaci na míru prostoru. Experimentoval jsem s bodypaintingem v kombinaci štětec s UV barvou, následně malba speciálním programem za pomocí projektoru. Vznikla tak kombinace reálné malby a digitální fotonové. Dá se tedy říci, že momentálně vidím budoucnost v kombinaci tradičních technik a nových médií. 
|
